A pak doktorka pronesla: „Tvoje energie byla pod 0 holka“

14. února 2018 v 20:20 | Elis |  Témata týdne

Krásný den milý čtenáři,

Když jsem uviděla toto těma týdne, okamžitě mě napadla myšlenka se s vámi podělit o jednu moji příhodu, kde si do teď pamatuji větu od mé doktorky. Tento příběh jsem ještě nikomu nevyprávěla. A rozhodla jsem se Vám ji povědět právě při této příležitosti. Tak se usaďte a jdeme na to 😊 - předem upozorňuji, že tento článek rozhodně není nic veselého. I když jsem zaručená optimistka, rozhodla jsem se vám představit něco z mého temného zákoutí.





Je zajímavé, jak se rychle všechny mé myšlenky vytratily. Najednou, jako bych nevěděla, o čem psát, ale přesto vím, že mám. Nádech, výdech… Piš El!

Hrábnete do vlasů, které se pomalu snášejí dolů k zemi… díváte se na sebe a nechápete, proč to děláte. I když v podvědomí víte, kde byl ten spouštěč toho, jak právě teď vypadáte. K tomu napomohl další faktor, který se nebojíte říct nahlas. Ale pravda je jinde a zůstane pohřbena ještě nějaký čas.

Oblékám mikinu, pod legíny si dám ještě jednu vrstvu a vydám se směrem do sklepa na běhací pás. Běžím do rytmu písničky a myšlenky se mě snaží popohnat: "Dneska jsi byla na tom kafi s příchutí a k tomu jsi si dala dortík. Tak jedu jedu…" K tomu často se sevřeným žaludkem vzpomínám na to kafe, dortík a větu: "Jestli nebudeš jíst, tak já taky ne." Stejně to nechápeš říkám si pro sebe, a běžím si dál. Každý den, stejná rychlost jen energie a síla ubývá…


Doktorům lžu do očí a vůbec mi to nevadí. Váha mi klesla asi kvůli tomu průjmu zasměju se. Jsem jediná, kdo se v té ordinaci směje. Ráno kontrola číslíček, ale večer musí být menší nebo nejhůře stejné. Přibylo snad něco někde? Trest. "Ty za všechno můžeš" poslouchám v hlavě a běžím na pásu. Ty se divíš, že se k tobě chová takhle? Proč by si s tebou měla vlastně psát hezky? "Tvoje problémy bych chtěla mít." - při této větě se nejednou rozpláču.


Čas je velmi rychlí. 2 litry vody… "Jestli se nepočůrám v ordinaci, tak to bude zázrak" prolítne mi hlavou. Stojím na váze, kde vymýšlím nejrůznější výmluvy. "Třicetdev… čtyřicet řekne nakonec sestřička a já vydechnu ufff… Povídám si s doktorkou. Mám zvýšený tep. Jenže když můj tep v tu chvíli byl něco málo přes 40. Tlak byl asi takový, že doktorka nechápala, že se ještě dívám a usmívám. Dále trpím těžkou anemií. Ještě ten den usedám do křesílka a dívám se na transfúzi, která proudí do mé ruky. Barva rtů je něco mezi modro šedo bílou. Moje paní doktorka z hematoonkologie sedí vedle mě a pak pronese: "Eliško, kde je ta holka, co se mi smála, že vše přeháním?" Po pronesení, že je mi skvěle, a že nepotřebuji nic jiného než klid a k tomu ještě dodám, že mám antibiotika a jsem nemocná se usměje a…. Už nevím, co přesně řekla. Ale vím, že mi začala mluvit o hospitalizaci. Vyskočím z křesla tak, že se mi trošku podlomí nohy a transfúze se zahoupe, ale udržím rovnováhu a rychle řeknu, že ani náhodou, ať mi dá týden a uvidí, že to zvládnu. "Dám ti týden" řekne a zavře dveře. Uslyším pípnutí telefonu. Usměji se. A teď vím, že to zvládnu. Díky *****!


Po týdnu přichází do ordinace úplně jiný člověk. Vypadá teda podobně jako ten předešlý, ale tenhle člověk má sílu. V ruce si nese ledový čaj a svačinu po odběrech krve. Po krátké promluvě s mojí mamkou posílá doktorka mamka za dveře. "Nečekala jsem do Eliško. Myslím, že jsi vyhrála. Ale řekni mi, proč jsi to dělala? Vždyť ty jsi sama byla vždycky v podváze? Nechápu." V tu chvíli se usměji a řeknu: "Někdo nejí kvůli vzhledu a někdo kvůli trestu za něco, za co v podstatě nemůže." Chvíli se nad tím zamýšlí, ale nic neřekne a jdu ťukat do počítače zprávu o stavu pacientky.


"Tvoje energie byla pod 0 holka." otočí se na mě a pak ještě dodá: "Myslela jsem, že to tak zůstane. Že už se na tebe možná nikdy nepodívám tak, jako poprvé… i ti diplomovaní se mýlí." Ale pravdu vím stále jen já…. Třeba se někdy postavím a řeknu ji někomu nebo napíšu? Nikdy se nenechte ničit! Nikým, ta tohle nikdo nestojí. Dívat se na to, jak si připisuje někdo takový to, že jsem v pořádku z toho mi bylo divně, ale strach mi nedovolil tenkrát promluvit. A doteď jsem plně nepromluvila. Ale ta osoba, která mi pomohla to sama ví, její jméno vyslovuji s těží a se slzami v očí, je mi 16, ale vím, že nebýt tohoto člověka, který mě dokázal pomoci mě dokáže taky parádně rozhodit.


Tento v podstatě zkrácený úryvek, který připomíná v představě ukázku k filmu :D… Možná se někdy opravdu překonám a napíšu sem celou pravdu o tom, proč… proč jsem se rozhodla se trestat, a kdo mi v podstatě takhle zničil psychiku, kterou jsem hodně dlouho pomocí úsměvu obnovovala.

Energií se nesmí plýtvat, mějte se rádi, buďte upřímní a řekněte si co má a nebo nemá cenu. Doplňujte si jí něčím, nebo někým koho máte rádi. Já si ráda teď s klidem sednu na kafe a dám si dortík. Už mě neblokuje nic, jsem šťastná a mám kolem sebe hlavně ty lidi, která mám moc ráda. Kteří mě rozesmějí, nabudí, podpoří…

Tímto děkuji všem lidem, kteří jsou oporou, kteří mají rádi a umí pochopit své kamarády takový, jací jsou. Positivitu především! Vy jste ti, kteří šíří tu správnou energii. Děkujeme vám! :*

Závěr? Nebyla do anorexie, kdo mě téměř dostal. Byl to ČLOVĚK.

Z celé události mi zůstal v spodní části vlasů šedý proužek. Je vidět jen tehdy, kdy se mi dovymývá přeliv :)... Takže při každém barvení si na to, tak nějak vzpomenu




Děkuji za přečtení,

Vím, že to nebylo nic z hezkém duchu, ale ráda bych zmínila i tu podstatu, kdy vaše energie se v podstatě vytratí, ale jak moc závisí hlavně na vás, ale i na ostatních, abychom ji zase našli. A že nejedení nemusí být hned kvůli vzhledu. Třeba je to jen zámínka, jak ututlat něco, co může toho dotyčného nakonec zranit ještě více:)


Tak příště se uvidíme u nějakého super positivního článku, abych vám to vykompenzovala!

Pac a pusu,

Elis

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 14. února 2018 v 21:13 | Reagovat

No jako první dojem byl, že mě popravdě vyděsil ten obrázek, ale to je v pohodě. Neodradilo mě to od čtení.
Doktory jsem neměla ráda a ráda je mít nebudu. A vždy když mi měří tlak vystoupne to nízko vždy...
Popsala jsi to pěkně a je mi líto, čím jsi procházela, ale určitě to už nedělej a mysli na tu kladnou pozitivní energii, která tě posiluje :)

2 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. února 2018 v 23:57 | Reagovat

Je to smutné čtení a přesto jsem ráda, že jsi to napsala. Je dobře obklopovat se dobrými lidmi a věcmi, ale o těch špatných, co se staly se nesmí zapomenout mluvit. Občas je těžké uvidět slunce na obloze a radovat se z něj. Ale když ho spatříme po delší odmlce, je po tom o to zářivější. A kvůli tomu stojí za to žít...

3 Anička Anička | Web | 16. února 2018 v 10:38 | Reagovat

Četla jsem jedním dechem. Úplně si mě do tvého příběhu vtáhla. Jsem pyšná na to, že si teď bez výčitek ten dortík dáš. Držím ti palce v dalším úsilí. Stejně by mě zajímal, kdo ti to provedl...

www.thewaybya.blogspot.cz

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 16. února 2018 v 15:13 | Reagovat

Je to svým způsobem smutné, ale i pozitivní čtení. Ukazuje na smutný příběh pozitivním koncem a poukazuje na změnu, že to skutečně jde a závisí jen na člověku, co chce a co pro to udělá. :-) Jsem si jistá, že ne vždy za všechno může anorexie, jsou i mnohem horší psychické problémy nebo lidi, co dokáží i nemožné. Přeji hodně štěstí, aby to do budoucna bylo už jen dobré. :-)

5 Markét K. Markét K. | Web | 16. února 2018 v 18:52 | Reagovat

Někdy se člověk rozhoduje v návalu emocí a neuvědomuje si následky... nebo si je uvědomuje a chce jich docílit, ale když se mu vyjasní, děsí se toho, co provedl. Není to tak dlouho, co jsem si zahrávala s podobným rozhodnutím. Důležité je, že to nakonec skončilo pozitivně a jsi v pořádku :)

6 Janina Janina | E-mail | Web | 17. února 2018 v 18:19 | Reagovat

Hlavně pozitivní myšlení a nebrat si k srdci každou kritiku, té je všude až až. Navíc je náplní dne mnoha lidí...

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. února 2018 v 10:49 | Reagovat

No chtělo to najit v sobě pořádnou sílu- ano energii- ten stav překonat..

8 Jull Jull | Web | 18. února 2018 v 11:33 | Reagovat

Přijde mi hrozné, jak jeden člověk může někoho jiného zničit. Sama mám zase trochu jiný problém, ale taky za to v podstatě může jen jedna osoba. Hlavně, že jsi to překonala! :)

9 L. L. | Web | 18. února 2018 v 21:04 | Reagovat

Je hrozné, co dokáže způsobit jeden člověk na psychice... sama to znám. Ale nejlepší je se tohohle člověka zbavit a jak sama píšeš, nejlepší jsou lidé, kteří jsou pro nás oporou:). Je dobře, že ses z toho dostala a v klidu si dáš dortík a kafem :)!

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. února 2018 v 22:15 | Reagovat

Článek ráda zařazuji do Výběru aktuálního TT.
Ano, někdy člověk druhého svým nevděkem nebo ponižováním uvrhne do totálního stresu, což se ti asi stalo. Ty jsi se ale zorientovala a vyšla do světla svým poznáním, že žít třeba obyčejně je lepší než se zbytečně trápit. Děkuji za příběh! :-)

11 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 19. února 2018 v 22:29 | Reagovat

Myslím, že je dobře, že ses z toho vypsala, mě to vypsání se pomůže vždycky :) Jsi silná, že jsi se nakonec zvládla postavit na nohy ♥ Nejen já, ale myslím, že hlavně rodina jsme na tebe moc pyšní :) Také mi dříve hodně dělal problém si dát něco nezdravého, teď už ale s chutí přijímám :)

12 sugr sugr | E-mail | Web | 25. února 2018 v 18:16 | Reagovat

Slovo vyřčené dokáže citlivému člověku moc ublížit, nejde vzít zpět. :-(
Znám ale mnoho lidí, kteří jsou flegmatičtí cynici a sobci, hledí jen na sebe a vše dělají jen pro sebe, kdo jim co řekne, je jim zcela jedno. Kéž to tak umět! :-)

13 Elis Elis | Web | 1. března 2018 v 16:58 | Reagovat

Všem děkuji za komentáře k takovému článku a za zvolení do Výběru TT :)

14 Karu Karu | E-mail | Web | 7. března 2018 v 17:53 | Reagovat

Musím říct, že mě naprosto překvapuje, kolik mladých lidí má problém s jídlem... I když tvůj problém nesouvisí se vzhledem, což ho samozřejmě posouvá jinam. Vím, jakou moc mohou mít lidé a úplně mě to děsí. Člověk si vůbec neuvědomuje, jak jednoduše může někomu jinému zničit celý život... Je to prostě naprosto děsivé.
Jsem ráda, že už je ti líp!❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pictures by Inslee | Design by Gaz